Povaha vlčího špice
Jaký je vlastně vlčí špic ???
Svého úplně prvního psa jsem si pořídila před dvaceti lety, v roce 1990, a byla to fenka vlčího špice Alfa z vlčí samoty, takže budu psát hlavně o ní. Prožila se mnou téměř patnáct let. Je to kus života, takže jsem její povahu mohla dobře zmapovat. Poznala byt v paneláku, i život na zahradě, narození mých dětí, ostatní členy rodiny, domácí zvířata, cestování i výstavy. Nastíním vám tedy zde špicí povahu vlčího, ale samozřejmě každý pes je originál, a i když jsou určité vlastnosti u každého plemene stejné a charakteristické, neplatí striktně pro všechny jedince.
Poprvé jsem viděla vlčí špicku u své kamarádky na studentské koleji a hned jsem se do chlupáče zamilovala na první pohled. Musela jsem ji mít také . Rok na to, jsem si už pro ní jela. Byl únor 1990, všude plno sněhu a u chovatele po dvorku běhala nádherná chlupaná koule a tři malí méďové. Máma a 3 fenečky. Vůbec jim sníh nevadil, ba naopak.Všechny se hned ke mně seběhly, skákaly a dožadovaly se pohlazení. Nevěděla jsem, kterou si vybrat, ale dnes vím, že to bylo mé nejlepší rozhodnutí v životě.
V té době vlčí špice lidé moc neznali a často mne zastavovali a ptali se, co je to za plemeno. Většinou si je pletli s čau-čau. Když jsem jim ale řekla, že vlčí špic, tak už tak nadšení nebyli. A proč?? Většinou, co Vás první napadne, když se řekne slovo špic, tak, že je uštěkaný. Je to omyl !!! Jenže většina z nás si špice spojovala s neposlušnou běsnící zuřivou chlupatou koulí za plotem domku, protože zvláště bílí špicové, byli dříve téměř na každém dvorku. Ale nevychovaný a uštěkaný pes je vizitkou jen svého majitele.
Vlčí špic uštěkaný není, to vám řekne každý chovatel tohoto krásného plemene . Ano, špic je stále ostražitý, nic mu neujde a nebezpečí hned ohlásí, ale neštěká zbytečně. Moje vlčí špicka se mnou žila v panelákovém bytě a štěkala jen na cizí lidi. Brzy poznala, kdo do domu patří, a když prošel kolem dveří někdo ze sousedů, tak vůbec nereagovala. Také když jsem odešla do práce, tak si lehla a trpělivě tiše čekala, až přijdu. Vlčí špicové jsou rozumní psi s vlastním úsudkem a opravdu štěkají, jen když je důvod.
Vlčí špic je stále temperamentní, živý a veselý, je velmi učenlivý a lehce vychovatelný. 
Můžete s ním provozovat i různé sporty.
Některé jsou pro něj méně vhodné, jiné vhodnější.Velmi nadšený je pro agility, ale díky jeho robustní tělesné konstituci, s ním nikdy nebudete dosahovat takových výsledků jako u např. border kolie, ale bavit ho to bude. Také není rodilý aportér, takže se nehodí ani na flyball, a i když se Vám podaří ho aport naučit, nikdy to nebude dělat v velkým nadšením. Moji vlčí špicku jsem aport nedokázala naučit a nikdy ji to nebavilo. Budete mít problém i obranami, protože vlčí špic má zafixováno, že do lidí se nekouše, ale spousta zkoušek včetně stopařských a záchranářským s ním jde složit. A někteří se i tu obranu naučí. Velice úspěšný v ČR je třeba Chazar Šumbarský pramen, který má složeno již několik zkoušek. Vhodný pro vlčího špice je i tanec se psem dogdancing a klidnější špicové se hodí i na canisterapii.
Rovněž mají rádi procházky a dlouhé výlety přímo milují, proto s ním úspěšně můžete provozovat dogtrekking .Svou špicku jsem naučila běhat vedle kola a hrozně ráda v zimě sáňkovala s dětmi. Do kopce tahala saně a z kopce běžela. Tahání mají také vrozené a naučit vlčího chodit na vodítku vedle nohy, aniž by Vám vykloubil ruku, dá také velký kus úsilí.Vlčí špicové ale nejsou nijak zvlášť nároční na pohyb, když mu poskytnete každý den procházku a budete se mu chvíli věnovat, bude spokojený. Stejně dobře ohlídá i dům a zahradu, je stále "našpicovaný", nic mu neunikde a dokáže při hlídání svěřeného majetku budit respekt. Jejich vyceněné zuby, ohrnuté pysky a naježená srst odradí případného vetřelce a nebojí se v případě nutnosti i zasáhnout. Vlčí špic ale není agresivní a v přítomnosti svého pána je velmi milý a mazlivý a rozhodně se nehodí na stálé držení do kotce !!!.
Své rodině je zcela oddaný. Většinou si oblíbí jednoho "páníčka", ale miluje i ostatní členy smečky, zvláště děti, s kterými si hrají a dovádějí. Neublíží ani domácímu zvířectvu. Moje vlčí špicka běhala i mezi slepicemi.Společně s ním můžete chovat králíky, drůbež, kočky, ovce i prasata. Nic není problém. Nezničí ani zahrádku. Naučí se, že do záhonů nesmí. Sice občas vyhrabe krtinec nebo v trávníku jámu, protože loví myši, a i když ji většinou nechytí, tak mu to každý rád odpustí.S dobře vychovaným vlčím špicem můžete chodit na volno i do lesa, protože nemá lovecký pud nebo jen velmi slabý. Chodila jsem na na dlouhé výlety do lesa a nikdy se mi nestalo, aby špicka strhla srnu, zajíce nebo se zaběhla. Vlčí špic se netoulá. Neměli jsme několik let u domu plot a nikdy se nestalo, že by mi fenka utekla. Mohla jsem klidně odejít a ona vždy trpělivě hlídala svěřený majetek aniž by se vzdálila. Hlídání mají vrozené. Od jiných chovatelů vím, že k toulání nemají sklony ani psi.
Špicové od pradávna hlídali majetek a obydlí lidí, doprovázeli je na cestách a především se uměli skvěle přizpůsobit prostředí ve kterém žili. Snadno a rádi se učí novým věcem, jejich výchova a výcvik není náročná. Vlčí špic brzy pochopí, co se od něj žádá a snaží se vyhovět svému majiteli. Špic se hodí i ke starším lidem .
Špice si zvládne vycvičit každý sám. Je to dobře ovladatelný pes,velmi učenlivý a lehce vychovatelný. Z tohoto důvodu je vhodný i pro začínajícího kynologa . Sama jsem svoji špicku vychovala základním povelům bez problémů.Toto ovšem platí, jen pokud je jeho výchova důsledná, protože vlčí špic je také zároveň hodně samostatný a sebevědomý. Je to pes se silnou osobností a cokoliv zanedbáme v mládí, těžko jej budeme v dospělosti učit.
Opravdu velkým kladem vlčího špice je jeho dlouhověkost a dobré zdraví . Není náchylný k nemocem a dožívá se v dobré kondici patnáct i více let. Nejsou přešlěchtění,takže jsou velmi odolní a budete mít tak společníka na dlouhou dobu. Já jsem chodila k veterináři jen na očkování a kromě banální operace bradavice na víčku a tukové bulky na břiše, mi fenka nemarodila. Vlčí špic nemívá ani problémy se záněty kůže ani uší.
Špicové mají bohatou, dlouhou srst, která není náročná na údržbu. Špice stačí občas vyčesat a vykartáčovat a vypadá stále upraveně. Srst má tzv. samočistící schopnost a nemá sklon k plstnatosti, ale přeci jenom se česání musíte věnovat. Hlavně v dospívání a línání, kdy se mění srst, a aby si špic na hřeben zvyknul . Pravidelněji češte kolem uší a na kalhotkách. Starou odumřelou strst je třeba pravidelně odstraňovat, aby se netvořily cucky. Potom už pomůžou jen nůžky, jako u naší adoptované vlčí špicky Hexy, kterou majitelé nečesali a byla tak zacuchaná, že jsme jí museli nechat ostříhat do hola. Musíte si uvědomit, že pokud budete mít špice doma, nikdy se chlupů v domácnosti nezbavíte a také kdo nerad češe, by se měl poohlédnout po jiném plemeni.
Koupat špice také nemusíte. Měla jsem špice léta v panelákovém bytě a při příchodu domů jsem myla jen tlapky a když bylo bláto, tak jsem ji vzala do vaNy a umyla zacákané bříško. Celou jsem ji koupala jen pákrát do roka, nebylo zapotřebí, byla čistá. Také střihově se srst neupravuje, až na drobrou úpravu tlapek. Je dobré vystříhat delší chlupy mezi polštářky a kolem drápků. Na dlouhých chloupkách se drží bláto a v zimě lepí sníh a na výstavách tlapky působí estetičtěji.
Pro svou hustou srst vlčí špicové mohou být chováni celoročně venku. Srst je chrání před nepřízni počasí. Mráz, déšť ani sluníčko jim nevadí. Když v létě sáhnete špicovi mezi chlupy, kůži má studenou, srst výborně izoluje a naopak, když ho na léto ostříháte, tak mu ublížíte. Sníh špic přímo sbožňuje. Moje špicka, vždy když napadnul sníh, tak se do něj hned zavrtala, poté se otočila na záda a válela se. Byla šťastná. Špic většinou miluje i vodu a rád plave . Bohužel moje první špicka vodu bytostně nesnášela, měla s ní velmi špatnou zkušenost. Jako půlroční zvědavé štěňátko mi spadla v kravíně do jímky a málem se utopila. Od té doby se vyhýbala každé louži.
Jediné, k čemu mají vlčí špicové sklon, je jejich žravost a sklon k tloušťce. Někteří dokáží shltnout vše. Moje první špicka všude žebrala. Bylo velmi zajímavé, že jsem mohla odejít do práce a nechat na kuchyňské lince rozmrazit maso. Nikdy si toho nevšimla. Doma měla svojí misku, žebrání u stolu netoleruji, takže po čas našeho oběda si nás nevšímala.Stačilo ale vyjít ven a hned všude čenichala, co by slupla. Nedalo se jí to odnaučit.Neušetřila ani malé děti, které držely v ručičkách různé dobrůtky přesně ve výši jejího čumáku. Takže se občas stalo, že proběhla kolem prcka jako by se nic nestalo a slupla mu sušenku, kterou držel v ruce. Udělala to tak bravůrně, že si toho nikdo nevšimnul, prozradil jí jen řev mrňouse. Milovala hlavně zmrzlivové kornouty s točenou zmrzlinou. Občas jsem jí dopřála a zašla do místní cukrárny. Kornout poté jedním cvaknutím zubů shltla. Cukrář říkal, že hodně pejsků miluje zmrzlinu, ale tohle nikdy neviděl a pro její "cirkusový kousek" dostávala zmrzlinu zdarma. Žebrání nevynechala ani ve vlaku. Hodně jsem s ní cestovala. Byla vzorná, ale jen někdo z cestujících zašustil svačinou, už byla u něj , prosila očima , někdy i štěkla a za chvíli měla od slin úplně mokrou náprsenku. Některým jsem marně říkala, ať jí nedávají, ale dali, vždyt má takový kouzelný pohled... takže si dobře pamatovala, že cestující jsou dobrý zdroj pamlsků. Nebyla hloupá. Tím, že jsme ji od stolu nekrmili, tak naše stolování doma prospala, ale jen k nám přijela návštěva, celé jídlo u ní proseděla, protože věděla, že od nich dostane od stolu i přes můj přísný zákaz.
V Merbolticích dne 1.9.2010 ing. Simona Stanková
