Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova, výživa a zdraví Vašeho štěňátka

 

 

Výchova, výživa a zdraví vašeho štěňátka 

 

Pořízením štěňátka si přivezete domů závazek do vaší rodiny na několik let. Po celý svůj život bude vyžadovat vaši trvalou pravidelnou denní péči. Patří sem nejen dobrá výživová kondice, ale i péče a uspokojování jeho psychických potřeb. Pes je skupinové zvíře a je velmi závislý na své smečce, svému páníčkovi a je třeba mu věnovat trvalý kontakt a mít o něj stálý zájem.

 

Obrazek 

Po příjezdu ukažte štěňátku jeho předem vámi připravené místo, které mu zajišťuje klid a soukromí. Až si odpočine, případně se nají a napojí, seznámíte jej s bližším prostředím (např. bytem, kde s Vámi bude trávit svůj život). Též s jeho dalšími obyvateli (nejedná se jen o členy lidské smečky, ale i případná ostatní zvířata). Je důležité, aby vše probíhalo nenásilně a přiměřeně k možnostem úrovně vnímání odpovídající jeho věku a jeho individuálních povahových dispozic. Neustálá psychická podpora z vaší strany mu adaptaci na nové prostředí usnadní. První noc bývá nejcitlivější. Štěňátko by nemělo být samo. Dosud bylo vždy obklopeno sourozenci. Než se štěně základně zorientuje, dá se předpokládat, že i případné návyky nemusí ze začátku dobře fungovat.

Malé štěňátko je jako malé dítě. Často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje  psím způsobem. Pojďme se tedy podívat, co Vás čeká a nemine v následujících týdnech a jakou péči a výchovu je třeba novému členovi domácnosti poskytnout.

  

 

Štěně ve věku 8 - 9. týdnů

 

Výchova k čistotnosti

Pokud máte štěně v bytě, budete štěně učit, aby zachovávalo čistotu. Malé štěňátko často jí a pije, má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je nejlépe vymezit mu prostor, kde se může vyvenčit. Zapamatujte si proto, že loužičku udělá vždy, když se vzbudí, nebo když se nakrmí. Jakmile se probudí, vezmeme jej do náruče, a přeneseme na místo, kde chceme, aby potřebu vykonalo. V bytě rozložíme noviny na jedno stálé místo, ale nejlépe je vynést štěňátko ven na trávník. Umístíme jej na požadované místo a jakmile vykoná potřebu, velmi radostně ho pochválíme "HODNÝ", šikulka apod. Můžeme i přidat oblíbený pamlsek. Nebuďte líní a vstaňte i několikrát za noc a běžte štěňátko vyvenčit. Jen tak ho velmi brzy naučíte čistotě a pořádku.
Hodně chovatelů nebo majitelů používá i způsob, kde se čůrací noviny postupně přesouvají ke vstupním dveřím. V podstatě se dají kombinovat oba způsoby, na trávník si můžeme sebou vzít i kousek lehce znečištěných novin, které položíme a
štěně na ně postavíme. Noviny venku po několika pokusech přestaneme používat. Bývá doporučováno úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem: „ČŮREJ!“. Po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Zapamatujme si, že štěně musíme velmi a hodně radostně pochválit a pohladit, když udělá, co po něm chceme, pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začíná nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Měli byste vědět, že rozdíly mezi štěňaty jsou veliké a nelze říci, že každé to začne určitě dělat za tři dny. Některé se to naučí rychle a u některého to trvá i týdny. Na štěněti poznáme i během hry, že se mu chce venčit. Přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Postup je vždy stejný a byl již popsán. Je-li štěně dopoledne samo doma a v rodině jsou děti, mělo by se stát samozřejmostí, že když přijde děcko domů, mělo by ho vzít ven. Štěně se totiž při příchodu zpravidla samo vzbudí a určitě brzy udělá loužičku, proto by se mu dítě mělo okamžitě věnovat. Čím větší úsilí budete štěňátku věnovat výchově k hygienickým návykům, tím rychleji se dočkáte žádoucího výsledku.

Za již udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat. Nepochopí, že je trestáno za loužičku  nebo hromádku,  kterou udělalo byť  před deseti vteřinami. Pouze nastane-li situace,   že  k  tomu  dojde  před Vámi a uvidíme štěňátko při močení , přísně ho pokáráme  povelem "FUJ", a potom  jej  okamžitě přeneseme  a rozložené  noviny  nebo  ven  na trávník tam  jej  opět  pochválíme   a  pohladíme. I malé Štěňátko  je opravdu   velmi chápavé a  snadno si vytvoří souvislost s tím, co se po něm chceme.

    
Používání trestů

Pamatujme si jednu důležitou věc a to pro další měsíce. Je-li je to jen možné, vyvarujeme se jakéhokoliv výrazného fyzického trestu. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří. Naše štěně se na nás upnulo, přišlo o maminku a sourozence a nová rodina pro něj představuje novou smečku (rodinu). Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a jestliže fyzický trest je příliš silný nebo jsou časté, štěně prožívá trest jako stres a začíná se Vás bát. Vždy si pamatujte, že na štěně se nemá křičet, bít rukou nebo čímkoliv jiným v ruce. Malé štěňátko se vůbec trestat nemá, ale když už jej musíte potrestat,  popadneme jej za kůži na krku a zatřepeme. Takto trestá štěňátka i fena, takže je to pro ně nejpřirozenější způsob. Zároveň zavelíme "FUJ" nebo „NESMÍŠ“ Důležitá je intonace v hlase. Štěňátko musí poznat, že se zlobíte. Tento úkon provedeme rázně, ale v klidu a  velmi krátce tak, aby stres byl co nejkratší. Všeobecně platí, že nejlepším působením na štěně je kladná motivace, tzn. chválit, chválit a chválit. Zkrátka co největší pochvala, pohlazení a pamlsek za to, co udělá správně.
 

Vítání

Štěně má od přírody potřebu vyskočit a olíznout nám obličej. Proto ho hned od malinka učíme, aby na nás neskákalo. Vždy když přiběhne, tak se k němu sehneme, pohladíme ho a přivítáme se sním. Jakmile jsme se pozdravili, narovnáme se a štěně chce na nás skákat, rázně zavelíme „NESMÍŠ“, „NESKÁKEJ“ a dáme mu nějaký pamlsek. Před povelem se s ním ale musíme přivítat!!! Je to prostě psí rituál.
 

Návyk na obojek a vodítko  

Velmi brzy zahájíme nácvik štěněte na obojek. Nasadíme obojek (ne stahovák). Pokud se brání, rozptýlíme jej pamlskem nebo hračkou a v momentě, kdy se přestane bránit, pochválíme jej  a obojek okamžitě sundáme. Několikrát denně můžeme zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujeme. Když již obojek dobře snáší, připneme vodítko a zkusíme se s ním projít. Jestliže se nebrání, můžeme začít  štěňátko jemným tahem usměrnit tak, aby nás následovalo. Brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě vodítko povolíme (zároveň tím eliminujeme další zkušenost pro celý život a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléci z obojku). Zároveň se snažíme upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby nás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dáme štěňátku pokoj a později opatrně opakujeme. Nikdy nepostupujeme násilně, rozhodně za s sebou štěně nevláčíme. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku.
 
Děti a štěně
 
Máme-li v rodině menší děti, je třeba jim vysvětlit , že štěně je normální živý tvor jako ony, a že štěňátko není hračka na hraní . Proto by neměly štěně tahat za ocásek, píchat ho do očí, škubat mu chlupy a vláčet ho jako plyšovou hračku. Když štěňátko spí, musí ho nechat v klidu. Musí dávat pozor, aby na něj nešláply, neměly by vedle něj příliš křičet ani běhat, aby se něco nepřihodilo. Je-li potřeba štěně zvednout, nezvedá se taháním za přední nožičky nebo za bříško, mohlo by mu to ublížit. Štěně se bere za hrudník oběma rukama nebo jednou rukou za předhrudí a nebo rukou pod hrudník mezi předníma nohama a druhou rukou za nohu pod zadečkem zvedne se. Když už na štěně kdokoliv nechtěně šlápne, okamžitě se k němu skloníme a omluvným tónem ho pohladí. I tak malý pes brzy pochopí, že to bolestivé, co se mu přihodilo, nebylo úmyslné. Už vůbec v žádném případě by neměly děti během hry a nesmí ani v náznaku na štěně cokoliv házet, napřahovat na něj ruku, klacek nebo jiný předmět. Štěně by se tím mohlo stát bázlivé nebo naopak agresivní a mohlo by je i pokousat.

 

Obrazek

 

Štěně a hry

Čím je starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti opatříme dostatek hraček, hlavně bezpečných a atestovaných (aby se neuvolňovaly do psí tlamičky jedovaté látky). Nejlépe gumové, a používáme takové, u kterých nehrozí spolknutí utrženého kousku, takže se nehodí také hračky příliš malé. Protože malý raubíř se seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, musí mít hraček dostatek a necháme jej bydlet v místnosti, kde toho může drbat co nejméně. V době, kdy jste doma, vezměte jej častěji ven, aby se proběhlo a unavilo. Únava je individuelní a záleží na věku a plemeni, vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na vaše ruce a nohy, snažíme se ho vždy zaujmout jeho hračkou a pakliže se jí chopí, pochválíme ho. Nepropadejme iluzím, pokud štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Osvědčí se část hraček schovat a po čase obměňovat. 

 

Obrazek

 

Styk s lidmi a jinými psy

Štěně potřebuje styk s jinými psy a lidmi . Malé štěně je krásné a poutá pozornost okolí, a lidé je chtějí hladit , ale lepší je to nepřehánět . Úplně nejlepší je, aby si štěně cizí osoby jen očichalo a seznámilo se s nimi . Naučí se tak styku s lidmi, nebude se jich bát, ale zároveň udělá určitou zkušenost pro život . Pokud necháme kdekoho, aby štěně hladil, bude si myslet, že všichni lidé jsou dobří (a to není pravda), a později až bude starší, bude se na kdekoho sápat a skákat a bude na obtíž svému okolí. Styk s jinými psy je také žádoucí, aby si vytvořilo hierarchii, která se v této době utváří společně se vztahy k lidem, ale pouze se štěňaty podobného věku, dospělými neagresivními a psy tolerantními ke štěňatům, a v neposlední řadě se zdravými psy, viz dále. Pečlivě dbáme na to, aby žádný pes štěně nenapadl a neublížil mu. Leonbergeři mají velmi dobrou paměť a v dospělosti se mohou tomuto pejskovi pomstít.
 

Zdraví

Nenechávejte štěně stýkat se psy, které dobře neznáme. Jen s těmi, o kterých víme, že nejsou konfliktní a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci ( hlavně psinku a parvovirózu) naštěstí malé, ale i  očkované štěňátko raději mezi cizí psy moc nepouštíme, protože je zde určitá možnost propuknutí některé uvedené nemoci. Malé štěně má určitou hladinu protilátek v krvi z mateřského mléka matky, pak po očkování, ale plnou ochranou imunitu si dokáže samo vytvořit až ve 4 měsících, respektive 30 dnů po posledním očkování. Štěně se předává novému majiteli nejdříve 50.den od narození,většinou 8-10.týden, takže závěrečné očkování tedy provádí už nový majitel ve 3 měsících, tj. 12.týden. Organismus štěněte je teprve v této době schopen vytvořit dostatečnou hladinu protilátek v krvi proti nemocím a to na dalších dvanáct měsíců, tedy 1 rok. Nenecháme štěně proto na vycházce nic olizovat a už vůbec ne něco sbírat a polykat.

 

Výživa

Obecně platí, že se štěně krmí 4-6x denně. Záleží již na Vás, zda budete plně krmit pouze granulemi, či vařit. Nám se osvědčilo krmit kombinovaně. Vaříme a granule jsou doplňkové. Jestli se rozhodnete pro granulky, nechte si poradit od chovatelů značku, s kterou mají dobré zkušenosti nebo si vyberte sami, ale důrazně varujeme před koupí laciných granulí v supermarketech. Leonberger je mohutný pes a pro jeho zdravý vývoj kostry je třeba jen kvalitní strava. Kupujte jen prémiové, nejlépe super prémiové granule pro štěňata velkých plemen /puppy large/. Jen ty jsou vyrobeny z kvalitních surovin s dostatkem bílkovin, chondra a vápníku a všech živin pro zdravý vývoj štěňátka. Nejlépe je granulky zalít štěněčím mlékem nebo horkou vodu a nechejte stát do vychladnutí a potom můžete začít krmit. Spolu se štěňátkem jste od nás dostali vzorek krmiva, na které bylo zvyklé. Pokud by jste chtěli přejít na jiné, je třeba do stávajícího přidávat nové a takto POSTUPNĚ štěně na něj zvyknout. Některá štěňátka nemají rády namočené granulky,proto nezapomínejte, že v žaludku granule nabírají svůj objem a podáváme-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě ! Dále si pamatujte, že sůl potřebuje pes jen ve velmi nepatrných dávkách. Ve větším množství mu škodí a ve velkém množství působí dokonce jako jed může malé štěně i zabít. Koření, hlavně ta ostrá, jsou také škodlivá, proto zásadně nedáváme zbytky vařených lidských jídel a také nepodáváme uzeniny a slané sýry, které pochopitelně psům velmi chutnají, ale hlavně malých štěňátkům velmi škodí.

 

Příklad jídelníčku

Ráno by mělo štěně dostat lehčí jídlo, oběd a večeře by měla být vydatnější

Snídaně: ¼ litru mléka pro štěňata a namočený rohlík (kravské a kozí jen pokud jsou na ně štěňátka denně od mala zvyklá , jinak trpí průjmy)

Dopoledne: syrové nasekané kuřecí krčky (či kostry, hovězí dršťky, ryby, srdíčka či jiné droby)

Oběd: vařené nebo syrové maso (drůbeží, jehněčí, hovězí, zvěřina) s těstovinami nebo rýží či vločkami. Přidáme nastrouhanou mrkvičku, papriku, červenou čepu, kedlubnu, brokolici, špenát či jinou zeleninu.  

Odpoledne: tvaroh, jogurt nebo smetánek a jeden syrový žloutek s piškotky. Lze zamíchat  ovoce (nakrájený banán, jablíčko, hrušku…či lžičku medu)

Večeře: granule suché nebo namočené ve vývaru nebo zamíchané s konzervou či rybičkami

 

Do krmení můžete přidávat lněné semínko (na srst),  sušenou petrželovou nebo celerovou nať (pro lepší trávení)  nebo česnek (proti parazitům).

V období překotného růstu štěněte je třeba přidávat přípravky na klouby (např. Canitin, Celacan, Canvit Chodro apod.) a vápník  s vit. C pro lepší vstřebávání (Canina Welpenkalk). Dobré je přidávat i pangamin. 

 

NEZAPOMEŇTE, ŽE ŠTĚNĚ MUSÍ MÍT PO CELÝ DEN DOSTATEČNÝ PŘÍSTUP K PITNÉ VODĚ !!!

 

 

Odčervení a očkování

Při odběru jsou štěňata 2x odčervena a očkována proti psince, parvoviróze, infekčnímu kašli a infekční hepatitidě. Závěrečná očkování i proti vzteklině se většinou provádí ve 3 měsících. Další postup očkování a přeočkování proto konzultujte se svým veterinářem. Spolu se štěnětem od nás dostanete očkovací průkaz nebo pas, kde jsou veškerá očkování zapsána.

 

Závěrem

Štěňátka se předávájí jen zdravá a tetovaná či čipovaná, dostatečně socializovaná, nebojácná a v bezvadném výživovém stavu. Byla zvyklá na smečku fen, děti i dospěláky. Štěňátko doufá, že se u Vás bude mít dobře, bude Vás milovat, bude přítulné a oddané po celý svůj život a nikdy Vás nezradí. To samé očekává i od Vás. Potřebuje vyrůstat v dobrých podmínkách, nesmí být zbytečně trestáno a dlouhodobě zanecháno samo. Bude to Váš přítel po celý svůj život a to není zrovna málo. Budete-li při výchově a výživě štěňátka cokoliv potřebovat nebo vyskytne-li se jiný závažný problém, obraťte se s důvěrou na chovatele. Určitě se vše zdárně vyřeší. Doživotní servis u dobrých chovatelů je samozřejmostí. Veterinární problémy ale patří do rukou lékaře, nikdy se nesnažte sami něco léčit.
 

 

Štěně ve věku 11 - 13. týdnů

 
Štěněčí hry

Jak již bylo řečeno, malé štěně si hraje svým psím způsobem a tím i poznává okolní svět . Podobně jako malé dítě na vše sahá, tak i malé štěně pomocí čichu, tlamičky a zoubků testuje zajímavé předměty, věci, okolí a také lidské končetiny. Zůstává-li samo, ponecháme jej na místě nebo v místnosti, kde toho může zničit co nejméně a poskytneme mu dostatek hraček na hraní, které může kousat. 

 Obrazek

 

 

 Pamatujme na to, že malé štěně má mléčné zoubky jako jehličky a při hrách s ním ho nenecháme kousat do naší ruky, ale snažíme se pozornost rozdováděného štěněte vždy upoutat na hračku. Zdaří-li se, okamžitě pochválíme radostně povelem "HODNÝ“ jsou však i tací rošťáci, kteří napadají lidské ruce a jdoucí nohy sami od sebe, a protože takové chování je nežádoucí, musíme být na štěně přísní. Na nežádoucí úkony použijeme povel "FUJ". Pokud je útok opakovaný a štěně nereflektuje ani na hračky a povely, budeme muset přistoupit, ač velmi neradi, k určité formě nátlaku. Štěně musí od malinka pochopit, co si smí dovolit a co ne.

Matka fenka by zlobivé štěně potrestala uchopením za krk a přitlačením k zemi, nebo i zatřepáním. Rozdováděné štěně tedy s citem uchopíme za kůži na krku a zatřepeme s ním, velmi krátce a zároveň musí přijít povel "FUJ", pokud to nepomůže, zopakujeme. Pokud se akce setkala s úspěchem, pochválíme povelem "HODNÝ" a pozornost štěněte upoutáme na nějakou hračku. Je-li rozdováděné štěně již zahryznuto do naší ruky nebo nohy a nereflektuje na povel "FUJ", uchopíme shora přes hřbet nosu tlamičku za pysky (v místě téměř nad koutky) a s citem zmáčkneme a zároveň musí vyslovíme povel „FUJ“ přísným hlasem. Je-li stisk příliš slabý, což poznáme tak, že štěně stisk neuvolnilo a naší ruku nepustilo, přidáme více na intenzitě a znovu použijeme povel až do žádoucího výsledku. V momentě, kdy štěně ruku pustí a odskočí, musí následovat veliká pochvala s radostnou intonací "HODNÝ“. V zápětí zájem štěněte opět orientujeme na hračku, pamlsek nebo jinou zábavu. Dojde-li k opakování útoku, postupujeme stejně tak dlouho, než prosadíme svou. Musíme být ve výcviku důslední. O tyto momenty se opírají celé základy výchovy a výcviku. Podobně nedovolíme štěněti, aby na nás vrčelo. Opět použijeme přísný povel "FUJ", a přestane-li vrčet, pochválíme jej.

 

Miska s krmením

Od malinka zvykáme štěně na to, že miska s krmením je samozřejmě jeho, ale musí si zvyknout na to, že s ní jeho pán může chtít manipulovat. V momentě, kdy předkládáme krmení a štěně se začne krmit, pohladíme jej a strčíme na pár vteřin do krmení jeden prst. Pokud nereaguje, v klidu jej pochválíme, pohladíme a vzdálíme se, aby se v klidu mohlo nakrmit. Pakliže zavrčí nebo pro ruce chňapne, pokáráme jej opět přísným povelem "FUJ" a prst necháme v misce. Když štěňátko ztichne, okamžitě a radostně jej pochválíme obvyklým způsobem, pokud ještě vrčí dál, přísný povel "FUJ" zopakujeme a můžeme ho prstem lehce brnknout do nosu za trest. Zmlkne-li, opět pochválíme. Jestliže popsané způsoby nepomáhají, máte do budoucna tak trochu problém. Musíte být důslední a tuto výchovu denně opakovat. Další výchova u krmení spočívá i v tom, že štěněti misku s krmením (na začátku krmení) odebereme, okamžitě pochválíme a ihned zase vrátíme a vzdálíme se. Neděláme u jednoho krmení víc než jednou. Můžeme mu i do krmení přidat pamlsek jako odměnu.Štěně by nemělo být stresováno obavou, že o svoji potravu přijde. Celá rodina včetně dětí by měla dopřát štěněti klid u krmení.

 

Obrazek

V krmení je opomenuto uvedení jedné poměrně důležité věci a to je teplota podávané stravy. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné. Ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla. Dokážete-li to, . zabraňte svému štěněti v zimě konzumaci sněhu , protože ho může potkat akutní střevní katar. Z toho plyne, že nejen sníh, ale vše zmrzlé jako potrava je pro štěně nebezpečné.

 

Výcvik

Naprostá většina majitelů si přeje, aby je pes poslouchal a naprostá většina psů příliš nebo vůbec neposlouchá .Je to v tom, že majitelé nevědí, jak na to. Není to tak složité, ale spíše namáhavé a nepohodlné. Malé štěňátko naprosto není možné nutit do výcviku, ale při velmi citlivém přístupu je možné už v tomto věku položit pevný základ k nejpožadovanějšímu cviku, jako je přivolání psa k majiteli.
 
Následující instrukce se týkají štěněte 2, 5 měsíce starého, ale dají se většinou použít u staršího štěněte i dospělého psa. Nedodržíte-li je, nedočkáte se žádoucího výsledku
Pamatujte na to, že i když práci s naším štěnětem nazýváme výcvikem,  Leonberger se necvičí, ale vychovává !!!
 

 

Pro samotný nácvik musíte dodržet následující podmínky

1. Pro zahájení nácviku přivolání použijeme vždy takové místo, kde se nebude štěně ničím a nikým rozptylovat a to ani zvuky nebo krmením. Před zahájením výcviku si nachystáme jako odměnu pamlsek do kapsy ( třetinu dětského piškotu, kousek masa,játra, sýr….). Cvičit můžeme doma v kuchyni, předsíni, pokoji, venku na dvoře, zahradě, na vycházce. Musíme jen najít klidné místo, kde je okolo naprostý klid, aby se štěně ničím nerozptylovalo.

2. S malým štěnětem si vyzkoušíme cvik jednou až dvakrát a dáme mu  půl hodinky pauzu před opakováním.  Během dne započteno i  s pauzami neděláme cvik více než  4 x, ale procvičujeme alespoň jednou denně.

3. Štěně musí slyšet na své jméno.

4. Vybereme si jeden jediný povel, např. "KE MNĚ", a budeme vždy používat pouze tento vybraný povel při dalším výcviku.

5. Má-li štěně zájem o pamlsky, úmyslně vybereme dobu před krmením, kdy je hladové , aby podaný pamlsek jako odměna byl pro štěně co nejvíce přitažlivý. 

6. Zásadně cvičíme na volno, neposloucháme návody v některých knihách, které rády tvrdí, že štěně má být na dlouhém vodítku a po povelu přitaženo k majiteli. Tento způsob je přinucení ke cviku, a přinucení je nátlak, v tomto věku velmi nežádoucí a pro štěně i nepříjemný,  může se i vyděsit.

7. Za provedení cviku musíte vždy štěně co nejvíce pochválit, pohladit a případně podat pamlsek, má-li o něj zájem. Čím více příjemných zážitků jako odměna za provedený cvik ho čeká, tím radostněji a ochotněji ho bude provádět.
 

 

Popis nácviku přivolání

Celý výcvik psů se opírá o složitou teorii podmíněných reflexů a podnětů, které tyto reflexy vytvářejí a spouští. Mezi každým majitelem a jeho psem je veliké neviditelné pouto. Štěně má rádo svého pána a rádo jej následuje, je-li k tomu motivováno. Jak tedy na to ?
Stoupneme si nedaleko od štěněte, v začátku  na 2 - 3 metry, a zavoláme hlasitě jeho jméno. Musíme upoutat jeho pozornost. Štěně se podívá na nás. V ten okamžik se vydáme rychlou chůzí nebo poklusem pryč, můžeme opět zavolat jméno a hned k tomu povel a nepřestáváme se od něj vzdalovat. Štěně vidí, že mu někam utíkáme, a honem se vydá za námi. V ten moment zopakujeme jeho jméno a nepřestáváme se mu vzdalovat. V momentě, kdy nás dostihne se zastavíme, podřepneme, zopakujeme jeho jméno a co nejradostněji jej několikrát pochválíme povelem "HODNÝ“ a pakliže mu chutnají pamlsky, odměníme pamlskem. Jestliže dodržíte popsaná pravidla a způsob provedení, možná budete překvapeni, jak rychle zvládnete tento první krůček pro cvik přivolání. Neusínáme na vavřínech a aspoň jednou denně cvik procvičujeme a dodržujeme pravidlo naprostého klidu v okolí, a opatrně postupně zvětšujeme vzdálenost štěněte od nás . Ne víc než na 10 metrů. Až bude štěně starší, je nutné celý cvik upevnit za rušivějších podnětů v okolí.

Závěrem

Při používání povelů a hlasových projevů se musíte naučit používat hlasovou intonaci a intenzitu hlasu, je to velmi důležité. Každý pes to velmi citlivě vnímá a malé štěně ještě víc. U povelu "FUJ" musí být intonace hlasu důrazná a přísná, hlasitost si vyzkoušíme tak, aby pes poslechl a přitom se nevylekal. Pokud budeme zkoušet cvičit již popsané přivolání psa k majiteli, povel pro přivolání musí být především výrazný a slyšitelný. Vyzkoušíme si intenzitu a hlasitost. U pochvaly pak nikdy nešetříme na hlasovém projevu radosti a staráme se, aby pochvala byla co nejvýraznější, nejdelší a nejpříjemnější, s příměsí nejen radosti, ale i potěšení, laskavosti a mazlivosti, přidáme pohlazení a pamlsek.

 

Očkování

Ve věku ukončeného 3. měsíce se štěně očkuje nebo přeočkovává proti infekčním chorobám. Organismus štěněte je teprve teď schopen vytvořit dostatečně vysokou hladinu protilátek krvi a provedené očkování ho chrání na dalších 12 měsíců. Používaných vakcín je mnoho, základem je vždy očkování proti psince, hepatitidě a parvoviróze, případně v kombinaci s dalšími nemocemi. Mějme na paměti, že štěně musí být přímo v den očkování naprosto zdravé, bez teploty, průjmu apod. a musí být zbaveno vnitřních cizopasníků, především škrkavky psí Přítomnost škrkavek je při silnější invazi viditelná ve stolici, ale vajíčka viditelná nejsou a při menší invazi přítomnost může prokázat jen laboratorní vyšetření. Samotné očkování je vpravení velmi malého množství umrtveného viru do organismu a reakce na něj při tvorbě samotných protilátek není při normálním průběhu nijak viditelná. Štěně je však přece jenom oslabeno tvorbou protilátek a proto velmi dbáme v dalších 14 dnech po očkování na to, aby nepřišlo do styku s ostatními psy, aby nezmoklo a neprostydlo a nadměrně se nevyčerpalo dlouhou procházkou. Nekoupeme ho. Pochopitelně dbáme na správnou a dostatečnou výživu. Není-li k tomu vážný důvod, očkování neodkládáme. Štěně přibližně od věku 3,5  měsíce začíná vyměňovat mléčný chrup za trvalý a pozdější očkování by se mohlo "podepsat" na kvalitě skloviny jeho trvalého chrupu (vakcinace proti psince).

 

 

Péče o štěně ve věku 3 měsíců

 

 

Výživa v době prudkého růstu

Období po 3. měsíci věku, do období 6. - 7. měsíce , je ve znamení prudkého růstu kostry a dlouhých kostí v nohách. Vaše huňatá chlupatá kulička, obzvláště psi obřích plemen jako je Leonberger, se začne výrazně zvětšovat do výšky i do délky a ve většině případů tento prudký růst končí do konce 7. měsíce věku štěněte a celkové pomalejší dorůstání psa končí přibližně v roce věku. Toto období je také ve znamení výměny mléčného chrupu za chrup trvalý. Výživa v tomto věku musí být proto přiměřená všem těmto nárokům a skladba živočišných bílkovin, minerálních látek (vápník, fosfor aj.) a dalších složek předkládané potravy musí být zachováno co do objemu, správných poměrů a kvality. Štěně dále krmíme tak, aby nebylo moc hubené, ale ani obézní, nadváha by mohla mít nežádoucí vliv na všechny měkké rostoucí části kostry, páteř a kloubní chrupavky.  Krmte proto štěňátko leonbergera do 1 roku  opravdu kvalitně.  Vyvarujte se lákavých akčních nabídek různých Hypermarketů na „ levná krmiva“ a dopřejte svému štěňátku opravdu kvalitní  granulované krmivo pro štěňata obřích plemen, kde je poměr všech důležitých látek vyvážen. Je to nejpohodlnější způsob, i když krmení pouze granulemi část chovatelů neuznává.  Nám se osvědčil  NUTRAM, ale záleží již na Vás, čím budete krmit. Třeba Vám poradí známý, veterinář, nebo máte svoji značku. Mějte jen stále na paměti, že nesmíte značku granulí měnit často, nejlépe po 15 kg pytli. Před každou změnou přimíchávat část starých granulí do nového krmiva, aby si zažívací trakt štěňátka mohl zvyknout, jinak by mohlo mít štěňátko problémy, přinejmenším průjem. A pokud krmíte kombinovaně (vaříte i krmíte granulemi), měla by jedna složka převažovat ( např. 70% granulí a 30% maso a příloha) .

Výcvik

Teď se vrátíme k výcviku, a to ke cviku přivolání psa k majiteli. Jestli jste byli pilní a cvičili podle návodu z předcházející části, měli byste již sklízet úspěchy a radovat se z toho, s jakou radostí a rychlostí k vám váš miláček po povelu přiběhne. Musíte ovšem cvičit denně. K povelu můžete přidat i zatleskání, pískání, zamlaskání. Časem se dočkáte toho, že štěně bude reagovat například na pouhé zapískání. Zdůrazňuji nutnost stále cvičit bez rušivých vlivů okolí a přiběhne-li štěně k Vám, musí být velmi radostně pochváleno.Čím více, tím lépe a přidáme pamlsek a pohlazení. Jediné, co již nemusíte dělat, je odbíhání směrem od psa. Tento způsob však použijeme vždy, pokud se štěně zajímá o cokoliv jiného a na povel ihned nereaguje.

 

Obrazek

Pokud jde o výcvik psa obecně

Přejete-li si mít vycvičeného psa celý život, musíte požadované cviky občas cvičit u většiny plemen po celý život. Ale pozor, každého psa můžete nadměrným cvičením naprosto otrávit ! Přestane cviky dělat, nebo je cvičí znechuceně, pomalu a bez radosti. Postupujeme do budoucna zvlášť u tříměsíčního štěněte velmi opatrně a budeme si pamatovat, že méně je někdy více. Když si štěně hraje a výborně se baví a vůbec Vás nevnímá a na povel nepřiběhne, nemá smysl vyjadřovat hlasem nespokojenost, zlobně křičet, a nikdy jej nesmíte potrestat, když k vám později přijde. Trestání i dospělého psa za to, že k vám nepřišel po stovce vydaných povelů (kdy jste ho volali), zatímco se výtečně bavil při honičce s druhým psem, bude mít jediný efekt a to ten, že se pes příště bude bát k Vám vrátit. Pes neuvažuje jako člověk a jedná na základě zkušenosti. Byl jsem sice pravda dlouho volán, ale když jsem nakonec přišel, protože tak mě to můj pán naučil, byl jsem za to potrestán. Bylo to nepříjemné, pán mě potrestal za to, že jsem k němu přiběhl, příště to už neudělám a budu si to dobře pamatovat.

Jedna dobrá rada

Je velmi dobré navyknout štěně, aby vydrželo doma samo několik hodin bez vaší přítomnosti a to právě od útlého věku. Pes je zvíře, zvyklé žít ve smečce, a pán a jeho rodina je jeho náhradní smečkou. Je jistě velmi pěkné, staráte-li se o štěně s láskou a jste s ním neustále, nebo si ho berete i do práce. Jenomže jednou přijde čas, kdy to tahle nepůjde a pes bude muset zůstat přes den sám, možná i den po dni. Pro starší zvíře je tato nová skutečnost tragická . Po celý dosavadní život bylo s vámi nebo s někým z rodiny, nic jiného nezná, a najednou je z jeho pohledu opuštěno, odstrčeno. Pán ho potrestal a opustil ho. Prožívá stres a řeší to po svém. Štěká a vyje po celé hodiny, a je to problém, který se velmi špatně řeší, a vaši sousedi vás nebudou mít rádi. Pamatujte na to a 1 - 2 x týdně nehte štěně 4 až 5 hodin doma samotné, vybavte ho hračkami, ať si zvyká být samo, a ušetříte si do budoucna problémy.
 
 

Štěně ve věku 3,5 - 4 měsíce

 

Námětem všech částí jsou osobní zkušenosti mnoha kynologů, ačkoliv staré dobré pravidlo říká, že co pejskař, to jiný názor. Proto veškeré názory a rady většinou zahrnují "zlatý střed", neboli spíše to, co platí o psech a štěňatech spíše všeobecně. Vězte, že každé plemeno psa a každý jedinec tohoto plemene je svojí individualitou ve psím smyslu, stejně jako lidé mají svojí povahu, klady, chyby, nálady, rozdílné plemenné založení a temperament, a navíc se štěně vyvíjí pod vlivem prostředí, ve kterém vyrůstá. Tento vliv okolí zahrnuje obecně výchovu při soužití v rodině, vliv venkovního prostředí, styk s celým okolním světem, ostatními lidmi a psy, a výcvik. V čase růstu štěněte hrají všechny tyto faktory velmi významný vliv. Všeobecně se má za to, že polovina všech povahových vloh a projevů je dána geneticky od rodičů, a druhá zbývající polovina je tvořena tím, jak a kde pes žije, jak byl vychován, jak se s ním zacházelo, jak měl možnost seznámit se vším, co je kolem něj a podobně.

 Proto je velmi důležité se štěnětem zacházet s citem, nezvyšovat na něj hlas, nekřičet, nepoužívat nepříjemných trestů. Jak již bylo řečeno, při působení na štěně je jediným a správným způsobem je kladná motivace, pochvala a pamlsek.

 

Výcvik "SEDNI"

Při cvičení cviku sedni platí to samé jako přivolání psa k majiteli, jak již bylo popsáno. Postupujeme stále stejně a cvik opatrně upevňujeme přiměřeným opakováním. V tomto věku můžeme už cvičit i cvik "SEDNI" cvičit bez výrazného nátlaku. Vezmeme do ruky pamlsek, dáme štěněti ruku s dobrotou nad hlavu, zavelíme povel, druhou rukou rychle přejedeme pohlazením rukou přes hřbet na záď a mírným tlakem štěně posadíme. Okamžitě přijde pochvala "HODNÝ“ a podáme pamlsek. Celá popsaná akce od povelu k podání odměny, by se měla odehrát během 2 - 3 vteřin. Tento cvik je velmi jednoduchý a naprostá většina psů jej velmi rychle pochopí a nečiní jim žádné problémy, už jen z toho důvodu, že dívá-li se pes nahoru, většinou si raději sedne, protože je mu příjemnější nenamáhat si krční svaly. Po čase docílíme toho, že si štěně po povelu "Sedni" samo sedne.

 

Obrazek

 

Pes v bytě je prý chudák

Všichni jsme mnohokráte slyšeli tuto "oblíbenou" větu. Jak je to ?  Podívejme se na to z psího pohledu. Pes je bezesporu šelma psovitá, takže pokud je unavená a dobře "vypohybovaná" a nasycená, má značnou potřebu spánku a v průměru pes prospí až 16 hodin denně. Čas jeho největší aktivity nastává několik hodin před setměním.

Pes žijící v běžné rodině, kde dospělí chodí do zaměstnání a děti do školy, v čase nepřítomnosti členů rodiny spí a to samé činí i v noci. Když se rodina svému svěřenci normálně věnuje a denně ho (mimo venčení) vezme na dostatečně dlouhou vycházku, je tento životní rytmus téměř optimální. U psa je prostě nezbytné, aby se dostatečně v klidu vyspal. Nedostatek spánku může mít řadu jinak se projevujících potíží, např. podrážděnost nebo nechutenství. Tento jev známe my všichni, kdo bereme své psy sebou na dovolenou a na výcvikové tábory. Po několika dnech je na nich patrná značná únava z důvodu nedostatku spánku a snižuje se chuť na podávané krmení, občas i potravu odmítají, někdy bývají podráždění a vynervovaní. Takže i pes žijící v paneláku se může mít dobře, někdy i lépe, protože má na sídlišti nekonečně mnoho psích kamarádů než zavřený celoživotně u domku, byť s obrovskou zahradou. U leonbergerů vidím ale problém života v paneláku v jeho velikosti a dlouhé srsti. To,že je to obr a  v obýváku zabere celou sedačku pro sebe, či občas svým ocasem smete vše ze stolu a všude po bytě zanechá nazlátlé chlupy,to určitě páníček svému miláčkovi rád odpustí. Ale velký problém je v tom, že zvláště v malém bytě orientovaném na jih, se může v létě v parných dnech teplota vyšplhat  hodně přes 30°C a leonek se může přehřát, protože se nemá kam schovat a kde se ochladit. Jinak se myslím, že i v bytě může leonberger prožít spokojený život.

 

Pes, který má k dispozici zahradu

Prý není chudák, říká se. Pobyt na čerstvém vzduchu téměř za všech povětrnostních podmínek je určitě velmi zdravý. Jenomže pes většinou bývá na zahradě sám a dost se nudí. Neběhá a nehraje si. Téměř každý pes pak průběžně kontroluje vchod do domu, aby mu náhodou neunikl některý z jeho pánů, a protože nemá jiný zdroj zábavy, často běhá kolem plotu a hájí svoje území štěkáním, vidí-li jiné psy nebo osoby. Některý pak vymýšlí i jinou náhradní zábavu a pak například hrabe na zahradě ne díry, ale přímo zákopy. Nejhorší variantou jeho nudy pak může být útěk ze zahrady, protože vše venku je velmi zajímavé. Pes, kterého při toulání potká řada zajímavých zážitků, si to velmi dobře zapamatuje, a sklon k toulání se u něj bude objevovat po celý zbývající život.

 

Obrazek

Shrňme si to. Šťastný pes je pes, o kterého je nejen velmi dobře pečováno po stránce krmení atd., ale také pes, se kterým se chodí dostatečně ven (protože právě vycházka je pro psa velmi zajímavá a umožní mu dostatek pohybu). Pes, se kterým si majitel hraje a věnuje se mu a který se dostatečně vyspí je spokojený. Proto i když máme velikou zahradu nebo bydlíme v paneláku, berme štěňátko ven do polí, lesů, do města, Zoo, na nádraží , do autobusu nebo jen na návštěvu k sousedovi a jeho Alíkovi či stádu ovcí. Jen tak z něj vychováme vyrovnaného spokojeného a socializovaného jedince.

 
Možné komplikace
 
Neprodleně se obrátit na veterináře například při výskytu těchto abnormalit:

 

Nesestouplé varle v jakémkoliv věku dospívajícího štěněte. Hormonální léčbou v prvních měsících života se dá situace řešit. Může se jednat o dědičný defekt.

Trvale nesestouplé varle, které zůstalo v dutině břišní, je vystaveno vyšší teplotě, která může negativně ovlivnit jeho chování. Nejzávažnější je možnost rakovinného bujení buněk varlete. Stav se řeší operativním vyjmutím nesestouplého varlete.

 Absence říje u mladých fen v 9 měsících věku. Stav nemusí být až tak závažný. Často se jedná pouze o opoždění, časem se říje dostaví. Ojediněle se jedná o vývojovou vadu (nevyvinutí vaječníků, hermafroditismem - zastoupení obou pohlavních soustav atd.) Je obtížně léčitelná nebo nevyléčitelná.

 Časté hárání dospívajících fen. Tento stav většinou pomine s ukončením dospívání. Pokud se frekvence ustálí na 3 měsících, může být vše v pořádku. Odborná literatura tuto častější frekvenci připouští. 

 • Dlouhá doba hárání (obvykle delší než 3 týdny) u mladých fen je způsobena nepřetržitou hormonální stimulací z vaječníků. Stav je nebezpečný následkem možností vedlejších účinků zvýšené hladiny hormonů (např. může způsobit útlum kostní dřeně – nebezpečí odvápnění).

 Falešná březost. Nastupuje kolem 2 měsíců po hárání. Projevuje se neklidem, nechutí k jídlu, upnutí se k nějakému předmětu , plyšáku nebo cizímu štěňátku či koťátku, na který fenka nedá dopustit. Může dojít i k tvorbě mléka. Tento stav může být nebezpečný možností vzniku hnisavého zánětu, provázeným výrazným útlumem organismu, horečkou a bolestivostí mléčné žlázy. Takový stav vyžaduje odbornou péči veterináře.

 Nechtěné nakrytí fenky. Pokud nemáte chovatelské ambice, pak lze nechat fenku kastrovat. Jestliže už ke krytí dojde, existuje několik možností volby. Musí se přihlédnout k věku a vyzrálosti feny. Pokud fena dosáhla chovatelské zralosti a nepředpokládá se, že spojení partnerů povede k obtížnému porodu (malé plemeno fenky, velké psa), je nejlepší fenu nechat odrodit. Též si ale chovatel musí dokázat uspokojivě odpovědět na otázku co se štěňaty. Při výskytu pochybností je nejlepší způsob předejít porodu, a to buď přerušením gravidity hormonálně nebo kastrací. Určitě Vám odbornou pomoc dá Váš veterinární lékař. Každopádně byste nechtěnému krytí měli předcházet a vše zajistit tak, aby k tomu nemohlo docházet než poté zbytečně stresovat sebe i fenku.

               S.S. 1.1.2010