Hexička po roce u nás
Tak jak se má Hexička po roce u nás ??
22.11.2010 je tomu již rok, co je Hexička s námi. O její adopci jsem již psala v článku " Příběh vlčí špičky Hexy Palumar" .
Přímo do psí dušičky člověk nevidí, ale podle toho, jak se Hexy chová k nám i ostatním fenkám a jak stále rozdává na všechny své úsměvy tak doufám, že je spokojená. Snažím se pro její dobro udělat vše.
Musím říci, že to bylo pro mne někdy docela těžké období, ale dnes mohu s klidným svědomí říci, že se fenečka výborně aklimatizovala a že máme máme vyhráno i s nemocnou packou, kterou si vykusovala až do krve. Stále jsem nemohla přijít na příčinu, proč si packu líže, ale nakonec jsme se s paní veterinářkou shodli na tom, že to bude více faktorů. Za prvé to bude stresem, protože se na nohu vrhala, když jsem nebyla doma a asi má také v nožce artrózu, protože občas kulhala a lízáním si nohu masírovala, aby jí to tolik nebolelo. Dostávala chonro na klouby a antibiotika, protože měla ránu již znekrotizovanou a neustálým lízáním si zavlekla do rány infekci. Jenže bolák se ani po 4 měsících stále nezaceloval, tak jsem jí začala léčit bylinkami. Bezvadně se osvědčila šalvěj. Roste mi na bylinkové zahrádce a i v zimě má zelené listy. Pár lístků jsem vždy spařila, dala jí je na ránu, upevnila obinadlem a musela i obtočit náplastí, protože si Hexa jinak obvazy strhla. Jenže byla tak lstivá, že se časem naučila si i náplast rozpárat. Nechtěla jsem jí trápit s nasazováním límce, aby se ještě více nestresovala, takže jsem spotřebovala šílené množství obvazů, ale pomohlo to. Snažila jsem se ji pomoci i psychicky, nenechávat ji samotnou a včlenit ji postupně do smečky našich fen. Konečně se po 2 měsících bylinkové terapie noha začala zacelovat a dokonce místo obrostlo i chlupy. Dnes už je konečně v pořádku.
Dokonce jsme se s Hexičkou zúčastlili její úplně první výstavy v životě,a to v jejích téměř 8 letech. Jeli jsme dne 2.10.2010 na Speciální výstavu špiců do Mladé Boleslavi. Přihlásila jsem ji do třídy otevřené a s Karolínkou do Junior Handlingu . Hexy se výborně předvedla, strašně jí to bavilo, na všechny rozdávala své úsměvy a byla ohodnocela ve tř. otevřené známkou V2 Res. CAC. Měla jsem šílenou radost. Možná by i vyhrála, ale bohužel ještě trochu kulhala. Ale i tak mne strašně překvapila, jak se bezvadně chovala. Rozhodla jsem se tedy, že příští rok pojedeme na více výstav, ale už ve třídě veteránů.
Předcházelo tomu ale hodně píle a výcvik. Hexička si nenechala vůbec sáhnout do tlamy, natož ukázat zuby, ale je tak žravá, že pro piškotky se dala přemluvit ke všemu. Musela se také naučit stát ve výstavním postoji, běhat u nohy a hlavně ji naučit na hřeben. V minulém článku jsem psala, že když k nám přišla,měla tak veliké dredy, že jsem jí musela nechat ostříhat dohola. Česání mi stále zabere hrozně času. Hexička má nádherně dlouhou a hustou srst, ale narozdíl od ostatních vlčích špiců se jí strašně cuchá. Má ji jemnou jako chemlon, takže se musí česat pravidelně 1-2 týdně, jinak se jí hned dělají cucky. S hřebenem bojujeme stále, bytostně ho nesnáší, musím ji uplácet piškoty, stále chválit, ale být i přísná, protože začně dělat komické výstupy. Ani se jí nedivím, protože se opravdu rychle zacuchá a musí ji česání velmi tahat. Jinak se jí srst nešpiní a i jako ostatní vlčí špice ji stačí koupat párkrát do roka . Po umytí srsti mi na rozčesání hodně pomohl kondicionér a pro běžné rozčesání suchých chlupů je také výborný bramborový škrob (Amylon), po kterém je česání také snažší.
Na závěr tedy mohu říci, že jsem hrozně ráda, že jsme Hexu adoptovali a doufám, že s námi stráví ještě hodně času. Vždyť vlčí špicové se dožívají bez větším problémů 15 let. Hexička za ten rok u nás úplně ožila, je více temperamentní a běhá venku s ostatními fenkami a začala si s nimi i hrát. Naopak ji někdy i přemlouvám, aby šla večer domů, hlavně když je sníh, který dříve bytostně nesnášela.
S.S. 5.12.2010